Příběhy z terapií
Žena 35 let, nedaří se otěhotnět:
≈≈≈
Žena 30 let, neúměrně hromadí věci, nedokáže nic vyhodit
Při dalším rozhovoru zjišťujeme, že neumí pouštět a propouštět nejen věci, ale i lidi ze svého života. Bojí se, že bude opuštěná.
Testujeme a zjišťujeme, že:
neumím pouštět minulost, hromadím věci, cítím hněv, strach, opuštění ,potřebuji být přijímaná, ale nejsem, zažívám stálé signály odmítnutí, vyloučení od ostatních, neustále se obhajuji, mám problém v komunikaci s blízkými, nepřijímám sama sebe...
Příčina se objevuje krátce po narození – odmítnutí jí jako holčičky, touha rodičů mít chlapce. V klíčových momentech vyměněné role s matkou, která jí navíc dává vinu za své nefungující partnerství. Od tohoto všeho pramenící pocity nepřijetí...
A jak to vše souvisí tématem hromadění věcí? „Ve věcech je totiž spoustu dobrých vzpomínek, kdy jsem se cítila přijímaná, nemůžu je proto vyhodit. Když je vyhodím, nebudu mít důkaz svého přijetí od druhých a budu se cítit ještě více opuštěná...“
Narovnáváme pocity od narození do přijetí a v rámci odblokování posilujeme sebe přijetí. Po odblokování cítí klientka úlevu. Je schopna si říct, že se začíná přijímat a to také bude posilovat v nejbližších dnech ....
Nezapomeňte, vše lze změnit a cokoli je možné... Jen je potřeba si to vybrat...
≈≈≈
Dívka 19 let a sexuální orientace
Její velmi dobrá kamarádka je lesbička a ráda by s ní tvořila partnerský vztah. Ona však neví. Nějakým způsobem ji to láká, nechce o ni přijít a je zmatená. Vždyť si s ní tak dobře rozumí, je schopna ji jako jedna z mála pochopit. Doteď měla však za partnery pouze muže.
Při testování zjišťujeme, že její orientace je 100% na muže, na 30% jí však lákají ženy. Pokračujeme tedy v testování a odblokování. Na kamarádku a rozhodnutí ohledně vlastního směru sexuální orientace je přítomen stres, pocitově bezmoc, lítost a vina, mrzutost.
Podvědomé reakce, které se při odkrývání tématu ukazují: když neudělám to, co druzí ode mě očekávají, opustí mě. Raději budu trpět, než abych zklamala ostatní. Nemohu zklamat ostatní. Potřebuji vypadat u druhých dokonale. Nemohu zradit svůj životní styl. Chci se cítit odlišná, jiná. Je v tom rebelství a vzdor nikoliv moje pravda.
V příčině nacházíme předchozí vztah s mužem a první menstruaci. Ve vztahu s prvním partnerem zažívá obdobný scénář. Nechce zklamat, nechce cítit opuštění, a tak raději trpí, a to i v sexuální oblasti a v prožívání své sexuální role. Při první menstruaci ve 13 letech zažívá odpor ke svému tělu, nepřijetí a nepochopení od ostatních, výsměch od otce. Raději to musí skrývat, reakce jejího těla, pravda je nepříjemná pro ostatní... A jaká je její menstruace? Nepravidelná, příliš bolestivá, postupně se objevují cysty...
Uvolňujeme přesvědčení a přenastavujeme uvedené oblasti do důvěry kolem ní, důvěry v sebe, radosti ze svého těla a své sexuální role, uvolněné a přirozené menstruace, podpory ostatních... Začíná vnímat své tělo a přirozené procesy jinak...
A výsledek po odblokování? Testuji sexuální orientaci - na muže 100, na ženy O %, bez strachu z opuštění... Ptám se, jak nyní vnímá svou kamarádku? "No zůstává kamarádkou, pro vztah vážně ne."
Zajímá mě, jaká její kamarádka vlastně je, jak působí...Myslíš, že se má ráda? „Určitě ne! Nesnáší se, svoje tělo, chce si nechat odebrat prsa... Už teď vypadá jako kluk...“ Jaké má zázemí? „Hrůza... je adoptovaná...“ Myslím, že to hovoří za vše. Nabízím možnost odblokování, ať už u mne či jinde. Uvidíme, každý z nás máme naprosto individuální cestu... Je však zcela jasné, že i ona má velkou zátěž, a to pravděpodobně jak z generace, tak ze současného života a je otázkou, jaké nevědomé mechanismy ji životem vedou...
Pro mě vždy platilo a platí: vše je možné a dá se s tím pracovat, změnit to, pochopit. Jen je potřeba jednoduše chtít.
≈≈≈
Odkrýváme pocity, které má klientka namířené proti sobě a svému tělu – ve vědomí rozpor, oponující pocit, celková nepřiměřenost, v podvědomí nepřátelství a pomsta k sobě, dusím to v sobě, na těle lhostejná, ničící, odpojená, jak vše nelogické.
V příčině se objevuje 1 rok a první nucení do jídla, dále pak generace matky. Všude je patrná nedůvěra, nepochopení, nemožnost si vybrat jinak a nepřiměřené emoce. Z toho pak u klientky přetrvávající odpor k jídlu, nemožnost si jídlo vychutnat a celková nedůvěra v prožívání života a tedy i jídla.
Vše uvolňujeme a přenastavujeme do přijetí, nadšení, plnosti života a důvěry, naladění na své tělo v něžnosti a vlídnosti. Ona důvěra je nakonec stěžejní prožitek vedoucí u klientky ke změně.
Při kontrolní otázce na tělo, co by si tělo rádo dalo? Jak jasná odpověď (zatím) veganky: prostě řízek J
Všimli jste si, jak lidé dodržující nějaký striktní „zdravý“ směr stravování jsou vlastně v neustálém stresu co si uvařit, kde se najíst, co mohu a co už ne? A co vše mi to může udělat, když to sním? Kde asi oni mají své příčiny toho, co si vybírají? A do jaké míry je pak ono zdravé stravování vlastně zdravé a do jaké míry přináší jen více stresu, nepohody a strnulosti do života? Jak potom asi bude časem reagovat tělo...? Ptáte se i Vy svého těla? Tělo, co by sis právě teď dalo, co by ti udělalo dobře?