Příběhy z terapií

Stres z jídla
 
Klientka 30 let, celý život nesnáší jídlo, vnímá ho jako stresor. Neví, co má jíst, prošla již různé směry stravování, nic nevyhovuje, nyní veganská strava. Nejlépe se však cítí bez jídla...

Odkrýváme pocity, které má klientka namířené proti sobě a svému tělu – ve vědomí rozpor, oponující pocit, celková nepřiměřenost, v podvědomí nepřátelství a pomsta k sobě, dusím to v sobě, na těle lhostejná, ničící, odpojená, jak vše nelogické.

V příčině se objevuje 1 rok a první nucení do jídla, dále pak generace matky. Všude je patrná nedůvěra, nepochopení, nemožnost si vybrat jinak a nepřiměřené emoce. Z toho pak u klientky přetrvávající odpor k jídlu, nemožnost si jídlo vychutnat a celková nedůvěra v prožívání života a tedy i jídla.

Vše uvolňujeme a přenastavujeme do přijetí, nadšení, plnosti života a důvěry, naladění na své tělo v něžnosti a vlídnosti. Ona důvěra je nakonec stěžejní prožitek vedoucí u klientky ke změně.

Při kontrolní otázce na tělo, co by si tělo rádo dalo? Jak jasná odpověď (zatím) veganky: prostě řízek J

Všimli jste si, jak lidé dodržující nějaký striktní „zdravý“ směr stravování jsou vlastně v neustálém stresu co si uvařit, kde se najíst, co mohu a co už ne? A co vše mi to může udělat, když to sním? Kde asi oni mají své příčiny toho, co si vybírají? A do jaké míry je pak ono zdravé stravování vlastně zdravé a do jaké míry přináší jen více stresu, nepohody a strnulosti do života? Jak potom asi bude časem reagovat tělo...? Ptáte se i Vy svého těla? Tělo, co by sis právě teď dalo, co by ti udělalo dobře?

≈≈≈

Exémy u dětí
 
Malé děti s exémem téměř vždy léčí někoho z rodiny, přejímají tak nastavení jednoho z rodičů nebo jejich společný nesoulad.
Dívka 3 roky s exémem na celém těle téměř od narození. Exém se nelepší ani po úpravě stravy. Pracuji přes maminku a otevíráme téma jak u ní, tak u dcerky.
 
Příčina je v 1. trimestru těhotenství s její dcerkou. Pokud pracujeme v období těhotenství, jde výhradně o nastavení a pocit matky. Ta v té době zažívala zátěž v práci, starala se o nemocné rodiče a ze strany partnera či jiných se cítila na vše sama. Přesto s přesvědčením, že přeci ona vše zvládne sama, ostatní nemohu odmítnout, musím si přeci zasloužit jejich pozornost a lásku... Systém přesvědčení v podobě velké energetické nerovnováhy v podstatě přetrvává i nadále a malá holčička se snaží alespoň trochu ulevit své mamince, a tak jí léčí a zároveň přebírá energetickou zátěž, která už neví, kudy kam, a tak se jí projevuje na kůži.
 
Na dalších sezeních pracuji dál s matkou, příčina v ženském generačním nastavení, kdy se kopíruje stejný nefunkční vzorec chování z rodiny. Vše přenastavujeme do přijetí sebe, vyrovnání mezi přijímáním a dáváním a obnovení ženské, pasivní stránky.
 
Výsledkem je u její dcery kůže bez exému, harmoničtější vztah s partnerem a samozřejmě velká úlevná změna u ní samotné...
Pokud by se téma neřešilo vůbec, je zřejmé, že generační zatížení by pokračovalo dál i u její dcerky.
 
Některé duše k nám však přicházejí s cílem nás této zátěže zbavit. Je jen potřeba být ochotni s tím něco dělat a nebát se podívat i do svých stínů...

≈≈≈

Žena 40 let, 2 děti, touží znovu otěhotnět s novým partnerem, nedaří se, věk tlačí. Bohužel nedávno proběhl jeden spontánní potrat a cítí tak, že selhala jako žena. Její partner přichází dokonce jako první s cílem toto téma řešit. Téma však leží u partnerky.

Na prvním sezení pracujeme na získání důvěry v muže, partnera, nakonec sebe, ale i života jako takového. Příčina je v 1. trimestru těhotenství, kdy sama nebyla vítána.

Klientka se také ještě obrací na léčitele, který jí však sděluje, že již nemůže otěhotnět, že jí to není dáno a karmicky je to nemožné. Přichází tedy znovu s úzkostí a brekem, že to již nikdy nebude možné. Další dvě sezení pracujeme znovu na důvěře v sebe, uvolnění se v tématu a především zrušení a odpojení vlivu onoho léčitele a jeho informací.... Tentokrát v příčině silný vliv otce, velké autority a role sebe jako hodné holčičky, která vždy uposlechne muže autoritu – nyní přeneseně jde o léčitele... Klientka odchází s pocitem uvolnění a nějakou dobu se neozývá.
 
Jak milé překvapení, když jsem dostala email od partnera klientky s poděkováním, že se jim v adventním čase narodil chlapeček...
Co kdybychom vždy věděli a spolehli se na to, co sami víme a ne někdo jiný. Vše je možné, pokud se zbavíme omezujících přesvědčení...

≈≈≈ 

Patnáctiletá dívka, nechce a necítí se být ženou ani mužem. Říká si „TO“... Vzhledově působí neurčitě. Nesnáší své tělo, ženské rysy, nenávidí sebe, celý svět... Rodiče zdrceni, nechápou...
 
S každým klientem pracuji z prostoru úplného přijetí bez soudů... Přijímám tedy, že je „TO“ a pracujeme na odkrývání příčiny pomocí Kineziologie. Pocity jako hněv – bojovná, hysterická, strach – vylekaná, nevítaná, odloučená – bezmocná a opuštěná. Odkrývá se několik zapojených věků a témat - nepřijetí v kolektivu, první menstruace, poporodní období, generační zátěž jako příčina. Tyto témata uvolňujeme a přenastavujeme.
 
Po prvním odblokování je schopna přijmout se taková, jaká je... Při druhém setkání jí přestává vadit ženské tělo a výsledek? Přijetí sebe jako dívky/ženy, soulad se sebou a hlavně jí to nepřijde již divné...
 
Respekt ke všem bytostem na planetě, nicméně napadá mě otázka. Kolik z těch LGBTIQ to ve skutečnosti má podobné...?
Každý jsme originál a každý máme své příčiny témat ve svém podvědomí a také z této, ne vždy zdravé, úrovně jednáme a vnímáme. Vděčnost za techniky, které tu jsou a které nám dávají jiný prostor.
 

aktualizováno: 17.05.2024 13:42:31